Honzíkův web

Stadion zavřený, běžecké trasy zapadané sněhem. Kde mají chudáci Škodováci trénovat? To je jedině na běžky. Přesvědčil jsem taťku, aby nás vzal na Kladskou. Auto jsme nakonec plně obsadili – přidal se Martin a Marek – oba zkušení běžkaři.
Taťka si zbaběle běžel konstantní tempo, my jsme si dali fártlek, „Klebo“ style, stromečkové sprinty a další krávovinky..... Na 25 km už nám trochu došlo a ten starej bard pořád pomalu ujížděl 🙂 No neva … na stadionu mu to vrátíme. Parádní běžkování.

Více fotografií: AK Škoda na běžkách

Bráchovi je 15 let. Že by zmoudřel? To teda ani náhodou. Provokuje mě pořád stejně. Ale už vypadá jako chlapák a občas má i záchvaty galantnosti a gentlemanství.

Protože nám situace neumožnila udělat párty, oslavili jsme narozky jenom tradičně s prarodiči. Bráška dostal běžecký dort (s tretrou) a jako dárek nové kolo.

Více fotografií: Jenda 15 let

Prašivina odezněla a tak jsme celí hladoví vyrazili na běžky. Lesíci nás pozvali do apartmánu na Špičáku. Záměr vyrazit do stopy v sobotu brzo ráno vzal za své, jen co se v pátek večer tatínek chopil rozlévání nápojů. Nicméně alespoň krásně vylezlo sluníčko a nebyla taková kosa.

S holkama jsme si dali trasu Špičácké sedlo x Černé jezero, s taťkou pak pokračovali až na Stateček pod Ostrým a zpátky přes Hamry.

Více fotografií: Špičák běžky

Konec karantény jsme s taťkou oslavili běžkováním na standardní trati Gerlovka – Pod polomem. Sněhu se zdálo být dost, ale v úseku Bukovina x Ašerlák asi nějakej rozumbrada vyspravil silnici kamenem, který má tendence vylejzat na povrch stopy, takže jsme si parádně depilovali chlupy na twinskinech 🙁

Co se dá dělat, když už 14 dní trpíte prašivinou, část rodiny čeká než vyexpiruje a druhá půlka čeká na výsledky? Naplánujete guerilový výlet do přírody s motem „hlavně nikoho nepotkat a nebýt vidět“. Byla z nás dokonalá „stínová rodina“.

Když má člověk prašivinu, ale venku je nádherně, je potřeba najít místo, kde nejsou lidé. Procházka Kaznějov – Kaolinka – Rybnice.

Letšní vánoce byly zvláštní. Přestože příznaky prašiviny už dávno zmizely, okolnosti nás donutily neopouštět domov. Takže jsme si tu vánoční pospolitost opravdu užili 🙂 Sváteční svíčkovou u babičky jsme museli oželet, ale pro vánoční světýlko si neinfekční z nás došli, stejně jako zamávat dědovi do Senecury.
Ježíšek na nás nezanevřel a zase se pěkně plácnul přes kapsu. Dárečky se točili kolem sportu a motorky 🙂 Kupodivu čím jsme starší, tím nám „měkoně“ méně vadí. Navíc běžecké botky nejsou žádný „měkoň“. Večeře byla tradiční (2kg bramborového salátu, který taťka přes svátky opravdu všechen snědl). K pouštění lodiček jsme letos přizvali i Edmunda, ale jen k ní čuchnul a plaval si po svejch 🙂

A takhle nám to na Štědrý večer slušelo…

Více fotografií: Vánoce 2020

Rovněž mistrovství ČR v přespolním běhu bylo odloženo na nejzazší možný termín, ale naštěstí bylo dovoleno jej uspořádat. Letos se konalo v členitém lesoparku v Praze-Běchovicích. Na startu se sešla celá běžecká špička všech věkových kategorií. V sobotu byly prestižní kategorie mužů a žen, v neděli pak přišly na řadu mládežnické kategorie.

Moje trať měřila 3.000 metrů a kvůli pandemii byl závod netradičně rozdělen na dva běhy. Letošní časy mě zařadily do A skupiny, kde se bojovalo o stupně vítězů (50 závodníků). Na startu se sešla veškerá běžecká konkurence, se kterou jsem se celý rok potkával na halových i dráhových tratích nad 800metrů.

Po prvním kilometrovém úseku jsem byl (k nelibosti trenéra) zavřený hluboko v poli běžců, ale naštěstí kopeček na druhém kilometru ukázal kdo má natrénováno. V cíli to bylo už jen o morálce. Kupodivu jsem měl větší odhodlání než ostatní, nebo se už vyplácejí tréninky s negativním splitem – posledních 500 metrů jsem začal kosit soupeře hlava nehlava. Finiš stačil na celkové 12 místo a v ročníku 2006 jsem měl nejlepší čas (o 12 sec za nejbližším pronásledovatelem).

Závod považuji nejen za vrchol sezóny, ale vzhledem ke konkurenci, za své osobní maximum. Teď se jdu přežrat cukrovím a závody zas až v roce 2021 🙂

Více fotografií: MČR Běchovice

Po sobotním krajském mistrovství jsme si šli s klukama protáhnout haxny na Roudenský běh. Taky taťka byl vyběhat svařák z krve a pěkně si v těch kopečkách na Roudné šáhnul do morálních zásob 🙂

Honza: 1400m – 4:23 – 1. místo

Taťka: 5km – 23:37 – 12. místo