Moje první atletická republika na dráze. A zrovna takhle daleko. Na cestu
jsme vyráželi už v pátek ráno. Bydleli jsme v Žermanicích, což je
taková malá řiť u vody mezi Ostravou a Třincem, takže na trénink a
závody nás musel vozit bus. Ale postaráno o nás bylo od klubu luxusně a
konečně jsem se cítil jako opravdový reprezentant.
Mé ambice nebyly vysoké, přece jen jsme se z ročníku 2006 nominovali
jen dva, ostatní kluci byli o rok zkušenější. Naštěstí jsme byli
s Michalem a Jirkou tři parťáci z Plzeňského kraje, takže už jsme od
pátku spřádali strategii. Nakonec to dopadlo obligátně – od začátku to
napálit a když už nemůžeš tak přidej – kde jinde vypustit duši než
na MČR.
K samotnému závodu toho nemám co napsat. Tempo od začátku přísné,
ale stíhal jsem. Držel jsem se zhruba v půlce pole (říká taťka). Já
nevnímal ani strategické pokyny od trenérek, jen čučel na Jirku, co byl
přede mnou a držel se ho zuby nehty. Na 100kové překážce ve třetím kole
jsem dal gymnastický prvek (zapomenutá přetahovka = kotoul přes rameno a
kyčel), ale kupodivu z toho držkopádu vylítnul na Jirkovo úrovni. Na
hranici 200 metrů jsem mu začal nastupovat, ale ten pardál má neskutečnou
sílu a morálku. Do cíle jsem se dohnal těsně za ním na 9. místě
v čase 4:44.67.
Více fotografií: MČR Třinec