Honzíkův web

Potřebovali jsme vymalovat obývák. Maminka o tom s taťkou chvíli vyjednávala a dopadlo to tak, že máme nový obývák, chodbu, sedačku, elektriku, tapety ...... Byl to sice boj, 14 dní jsme nemohli domů, rodiče museli do azylu k babičce, ale výsledek stojí za to.

Více fotografií: Rekonstrukce

Před koncem prázdnin jsme si ještě zajeli za bratránky do Ostravy. Rodičové finišovali s rekonstrukcí bytu tak jsme nechtěli překážet. Tentokráte jsme to vzali veřejnou dopravou – vláčkem a autobusem.

 

 

Jako každé léto jsme jeli na týden k bratránkům do Větřní. Nás to baví a taťka říká, že to je jeden z nejlepších týdnů letní sezóny, čemuž tak úplně nerozumim … 🙂

 

Více fotografií: Větřní 2014

Druhá letošní dovolená proběhla v Moravském Karlově. Podle toho jak dlouho jsme tam jeli, je to myslím na konci světa … (blízko Červené Vody, Jeseníky poz. taťka). Byli jsme tam s Lesíkama a Příhodojcma. Strejda vybral naprosto dokonalou chatu – s horolezeckou stěnou, bazénem, dětským hřištěm a indoor hernou přes celou půdu.

První den nám sice pršelo, ale nakonec jsme se dostali i k lezení, koupání a výletu po okolí. Někdy se sem musíme vrátit – lezení nás se ségrou naprosto pohltilo, zejména když nám taťka dělal výtah na laně až nahoru 🙂

Více fotografií: Moravský Karlov

Letošní dovolenou jsme strávili v Chorvatsku, konkrétně v Pakoštane (kousek od Biogradu n.M.). Jeli s námi Charváti (Kuba, Filip) a Valaši (Marek, Míša). Průběh celé akce den po dni:

PÁTEK – vyrazili jsme v 18:30 z PM, průběžně jsme se se ségrou střídali ve spaní a dotazech „Kdy už budeme u moře?“

SOBOTA -  ve 3 ráno taťka zaparkoval na odpočívadle za Záhřebem a dali jsme si 2 hoďky spánku, do Pakoštane jsme přijeli kolem 8 hodiny a hned se ubytovali; odpoledne jsme šli na pláž hned u apartmánu (sice byla „šuterná“, ale spoustu mořské havěti)

NEDĚLE – ráno pršelo jako blázen, takže jsme k moři šli až odpoledne, byly vlny jako blázen tak jsme se pořádně pohoupali; večer jsme si prošli Pakoštane a objevili úžasnou zmrzlinárnu

 

PONDĚLÍ – ráno jsme byli na pláži a odpoledne vyrazili do Biogradu na Moru; další zmrzlinárna

ÚTERÝ – jeli jsme do národního parku Krka, cestou jsme na čůrací zastávce našli v poli želvu, ale museli jsme ji tam nechat :-(; v národním parku byl slovy klasika „celej národ (no půlka určitě)“ a obrovská zelená žába, s taťkou jsme se vrhli do řeky a doplavali proti proudu až pod vodopád

STŘEDA – jeli jsme lodí na ostrov Vrgada, sice nám slibovali písečné pláže, ale našli jsme jen šuterné a skalnaté, až odpoledne taťkové našli tu správnou pláž, takže jsme se na ní přesunuli, půlka národa se přesunula z Krka na tuto pláž 🙂

ČTVRTEK – ráno jsme jeli do Biogradu a tam si najali ponorku, která nás provezla po nedalekých ostrovech, měla průhledné dno, takže jsme viděli krásy jaderského moře (třeba lahve od piva a cihly) :-); pozdě večer jsme se vypravili do Zadaru na mořské varhany a světýlkovou show (pozdrav slunci), s taťkou jsme vylezli na zvonici katedrály sv. Anastázie (200 schodů), domů jsme přijeli až po půlnoci, ale my děti si to už nepamatujeme 🙂

PÁTEK – dopoledne jsme vyspávali a sbírali síly na plavbu na ostrov sv.Justina k odlovení kešky, což se nakonec ukázalo jako velká chyba, odpoledne se totiž zvednul vítr, což způsobilo převržení transportního člunu, utopení Kubíkovo brýlí a ve finále pobodání taťky zákeřným mořským ježkem

SOBOTA – ráno už jsme neváhali a vyrazili na plavbu za příznivého počasí, já s Kubou na lodi a taťka s Lubošem plavmo; keška odlovena bez nejmenších obtíží – je to moje nejvzdálenější keška (670 km od domova); odpoledne už jsme jen nasedli do aut a vyrazili k domovu

NEDĚLE – po noční jízdě, přerušené jen dvouhodinovou zastávkou na odpočívadle před Pasovem, jsme dorazili v 7:30 do PM; už teď se nám po všech stýská … 🙁

Více fotografií: Pakoštane 2014

Letos poprvé vyšlo slušně počasí, takže jsme s taťkou mohli zajet na akci Armády ČR do Strašic. Slovy klasika: „byl tam snad celej národ… no půlka určitě“. Hned na začátku létaly gripeny, L159 a Casa. Poté jsme skoukli defilé historické techniky a simulace bitev z I. a II. války. Skákali parašutisté, ukazovali i techniku dalších členských států NATO. Vzkoušel jsem si hledačku min a prolezl různá bojová vozítka.

Na nedaleké louce přistály vrtulníky, tak jsme je byli prohlédnout. Sedl jsem si do kokpitu bitevního vrtulníku Mi 24 a prolezl transportní Mi 17. Po obědě pak byla hlavní bojová ukázky s tanky, obrněnými vozy IVECO, pandury, mobilními houfnicemi, nasazením vzdušných posil a dokonce i průzkumným dronem. Paráda.

Více fotografií: Bahna 2014

Nejenom brácha směřuje k zářné atletické kariéře. Já také umím běhat a skákat, učí mě to babičky sokolnice z Unionu. Moje první venkovní závody proběhly na stadionu Sokolu Petřín. Dostala jsem šťastnou desítku (startovní číslo), ale vyhráli jsme prý všichni 🙂

Více fotografií: Závody Kája

Letošní první atletické závody přípravek proběhly v Domažlicích. Jeli jsme s taťkou hned brzo po škole, páč na Chodsko je to opravdu dálka. Po menším bloudění (koho by napadlo, že atletický stadion gymnázia nebude u gymnázia 🙁 ) jsme se konečně dostali na místo akce. Stadion je starší, ale pěkný.

Moje letošní výsledky nejsou žádná sláva, ale na to, že to byla první akce sezóny ..... Posuďte sami:

• 60m – 11,1
• Hod – 12,6 (házelo se takovým divným míčkem s ocasem, když fouklo proti, byl konec…)
• Dálka – 3:20 (do výsledků mě ale započetli jen druhý nejlepší pokus 2,69)
• 250 m – 51,4

Individuálně jsem tedy skončil v poli poražených, ale náš oddíl vyhrál v soutěži klubů putovní pohár.

Více fotografií: Závody Domažlice

Ve škole jsme se fotili. Nechal jsem si udělat také jednu fotku s Lucinkou.

Dětský den ve Waltrovce – to je již tradiční akce. A tradičně prší :-(. Letos to tedy s deštěm nebylo tak tragické jako vloni a všechny disciplíny jsme zvládli venku. Dovnitř jsme se přesunuli až k večeru na konzumaci bonbónů a čokolád, co jsme si vyhráli.

Více fotografií: Dětský den 2014