Honzíkův web

Už je mi zase o rok více. Oslavu jsme spojili s taťkou a prezentací fotek z dalekých cest. Dort byl od babičky, ale chutnal jako od cukráře.

Posledním závodem sezóny je každoročně MČR v krosu. Letos se závod konal na dostihové dráze ve Velké Chuchli. A kategorie juniorů byla pěkně nabušená vzhledem k tomu, že se běželo o nominace na ME v krosu v Turecku.

Nastoupil jsem v dobré formě, ale absolutní česká špička už mě utekla. Doslova 🙂 Nakonec jsem doběhl jako sedmý a je třeba upřímně přiznat, že kluci dali do tréninku úplně všechno a zaslouží si jak cenné kovy, tak nominaci na ME.

PS: Všimněte si rozdílu mezi mými a Filipovými stehny..... Prostě na těch přednáškách z matematické analýzy ty kvadráky nenarostou 🙂

Jako omluvenku z pravidelného tělocviku na VŠ jsem učiteli slíbil, že budu reprezentovat ZČU na akademických mistrovství, kde se bude běhat. První volba padla na Akademické mistrovství v přespolním běhu, které se konalo v předvečer 17. listopadu v Praze. Účast jsem bral tréninkově, přece jen mě za týden čeká MČR v krosu, kde se sejde celá juniorská atletická špička. Nicméně, když už jsem tam byl, nedalo mi to a pořádně jsem si zazávodil.
Taťka na trať vyrazil o 40 min. dříve v rámci geronto závodu na 6km. Opravdoví muži pak běželi 9km společně s akademiky. V závodě jsem měl pouze jednoho přemožitele, ale protože tento rychlonožka už měl dávno dostudováno, odnáším si z pražské obory Hvězda titul akademický mistr ČR v krosu pro rok 2024.

Více fotografií: Akademické MČR

Letos jsem dostala ježíška o 2 měsíce dříve. Taťulda mi splnil sen a „vyvezl“ mě na 14ti denní trip do Soulu. Byla to moje vysněná cesta, nejen kvůli K-popu, ale i historii země a zdejšímu způsobu života.

Dva týdny v jihokorejském hlavním městě (10 mil. obyvatel) jsme využili naplno. Kromě návštěvy všech místních paláců, muzeí a hrobek dynastií z posledních tisíců let, jsme vyrazili i do blízkého národního parku zdolat nejvyšší místní horu (s výhledem na Seoul) a také do demilitarizované zóny kouknout, jak se Kimovi daří budovat komunismus. Objeli jsme většinu z místních K-pop vydavatelství a prošli si různé typy místních čtvrtí (od pouličních obchodů po mrakodrapy a luxusní obchoďáky). Superrychlými výtahy se vyvezli na Namsan Tower a Seoul SKY a navštívili obří podzemní akvárium.

Bydleli jsme ve třech ubytováních, takže jsme zažili atmosféru pravého hanoku, asijského hotelu i privátu v 22 patře mrakodrapu v obchodní čtvrti. No kapitolou samo o sobě bylo jídlo – rozhodli jsme se vyzkoušet všechny místní speciality, což se nám až na jednu výjimku podařilo. Tlamičky nás pálí ještě dnes 🙂

Abychom zapadli, půjčili jsme si na jeden den tradiční místní kroje – hanboky. Taťka vypadal jako županič, zatímco já jako princezna (tvrdí taťka).

Za celý pobyt jsme nachodili strašně moc kilometrů a pořídili desítky GB fotek a videí. Pokud máte chuť se dozvědět, co vše jsme viděli, mrkněte na fotogalerii.

Více fotografií: Korea 2024

Oficiální vrchol krosové sezóny v Plzeňském kraji se již několik let koná v Bělé nad Radbuzou. Podmáčená trať je vždy příslibem radosti pro naše maminky, které musejí následně odbahňovat naše dresy 🙂

Kategorie juniorů startovala společně s muži v hlavním závodě a vzhledem k tomu, že Jirka Špiroch se připravuje na MČR v Alpách, bylo startovní pole „příznivé“. Cílový finiš si pohlídal Kuba Davidík, ale já jsem za celkové druhé místo mohl převzít medaili juniorského mistra Plzeňského kraje v krosu.

Více fotografií: Bělská pětka

Podzimní příprava na krosový vrchol jde do finále. Běh BP jsem si vybral kvůli zajímavě strukturované trati s nepříjemnými kopečky, velice dobrou konkurencí z řad plzeňských běžkařů a upřímně – i prize money se mi teď hodí 🙂

První místo a v cíli mě čekal potlesk a gratulace i od Hradečáků, kteří přijeli na návštěvu do Plzně právě včas, aby viděli můj finiš.

Tenhle závod mám hrozně rád. Vlastně celá naše rodina, protože v cíli je vždy luxusní raut a stánek s pivem. Taťka se letos nezúčastnil, páč nemá moc naběháno a pivo mu beztak natočili, tak proč se zbytečně potit. Já si pohlídal první místo a jsem rád, že jsem to běhání úplně nezapomněl a klíční kost drží na svém místě.

Více fotografií: Kardioběh

Po práci legraci. Ve Španělsku tvrdě vydělaná EUR jsem proměnil za krásný prodloužený víkend s Aničkou v Rakousku.
Nejprve přechod z přehrady Schlegeis přes Furtschlagelhaus (přenocování), vrchol Schonbichler, Berliner Hütte (přenocování) a zpět. Pak už jen dva dny leháro u Krimmelských vodopádů.

Více fotografií: Rakousko s Aničkou

Po maturitě musí každý Honza na zkušenou do světa. Já si domluvil letní brigádu v Playa Montroig Camping Resort nedaleko Tarragony (cca 80km jižně od Barcelony). Mé plány na 2 měsíce vydělávání EUR vzaly za své díky zlámané pracce, přesto jsem si 23.7. sbalil „čemadán“ a odjel (až do konce prázdnin) dělat číšníka do prosluněného Španělska.
Pět týdnů uteklo jako voda. Mé dny sestávaly z ranní rozcvičky, posilování zlomené pazoury (později i pokusů o běh) a hlavně práce v baru u bazénu. Potkal jsem tam spoustu brigádníků z celého světa i pár místních nadšenců, kteří se rozhodli živit v cestovním ruchu. Jeden den v týdnu jsem měl vždy volno, tak jsem si zajel na výlet do Barcelony a nebo na kole do okolních hor.

Domů jsem si dovezl vyléčené rameno, opálení, rozhodnutí, že nikdy nebudu pracovat v gastru a taky pár EUR, za které vezmu Aničku do Alp 🙂 .

Více fotografií: Espana 2024