Honzíkův web

Léto nelze strávit jen v práci a na soustředěních. Je třeba dovolenkovat. A protože Jendu máme na jihu a dovolenou si šetříme na podzimní dobrodružství v Asii, rozhodli jsme se vyrazit jen na prodloužený víkend do Drážďan. Taťka si našel ubytování hned vedle muzea Bundeswehru, takže program na jeden den byl jasný. Ale jinak nás moc nemučil. Teda pominu-li jeho dlouhé procházky po centru města, Saských památkách a přilehlých nábřežích.

Poznámka: Fotografie byla pořízena na Carolabrücke – mostu přes Labe, který se 11.9. zřítil, a to přesně v místech, kde jsme stáli. Taťka mele něco o tom, že jsme ho rozšláply, ale já vím, že to není možné 🙂

Více fotografií: Dresden 2024

Letošní MČR juniorů se odehrávalo v Ostravě. Po celkem slušné zimní přípravě, ale komplikacích v podobě černého kašle v květnu (mě neprokázán, ale mamce, kterou jsem nakazil ano 🙁 ) jsem to měl s ambicemi na bednu tak 50:50.

Závod byl jedna velká bída. Na první překážce jsem se jebnul do kolene tak, že jsem viděl všechny svaté. Ale splnil jsem dohodu a odtáhl Danovi alespoň první 800ku. Každý vodňák byl peklo, ale držel jsem se Dana co to šlo. V posledním kole mi už ale totálně došlo a na poslední překážce jsem polevil v pozornosti a hodil tlamu. Z posledních sil jsem doklopýtal do cíle na druhém místě. Na ošetřovně jsem dostal trochu fízáku, led na koleno a na stupně vítězů mě kluci nakonec vytáhli.

Bohužel naražené koleno nebyl jediný problém, pravá ruka mi tak nějak divně visela a bolela jako čert, takže mě trenér ještě v noci odvezl na pohotovost. Diagnóza – fractura claviculae lat. l. dx., takže ortéza a druhý den transport do Plzně. Po konzultaci s mým ortopedem a kontrolních RTG snímcích se ukázalo, že zlomeno mám sice dobře, ale klíční kost je dislokovaná – 24.6. jsem tedy musel na operaci. S běháním mám tedy na pár měsíců útrum a bohužel i brigádu ve Španělsku jsem musel trochu posunout. Nicméně podle doktorů, co se se mnou na sále piplali – jestli budu na podzim běhat jako dřevák, je to jen moje chyba neb pacinu mi udělali jako novou 🙂

Více fotografií: MČR 2024 Ostrava

Cože? V Ostravě bude Duplanťák? Tak to musím tatínka ukecat, že tam pojedeme … viď tati, že tam pojedeme?

Povedlo se. Dali jsme si jednodenní výlet na východ a viděli všechny hvězdy Golden tour meetingu Zlatá tretra. Mého milovaného Armaunda (skočil 6m a pokoušel se o svěťák 6:25), DeGrase & Jacoba na 100ce, Webra a Vadlejcha v oštěpu, Kitaguchi, která s přehledem porazila kalhotkářku, Molly Caudery, která nejen, že je ultra kočka, ale ještě vyšvihla osobák, rekord meetingu a season best přímo pod našima sedačkama.

Brácha si cestou zařídil a zvládl to bravurně v bouřce, dešti, v noci..... Vrátili jsme se ve 2 ráno, ale plní zážitků. Příští rok by někteří z rodiny mohli trochu hnout zadkem a nominovat se alespoň do národního programu 🙂

Od druhého pololetí to u nás ve škole směřovalo k jedinému cíli – připravit se na maturitu. Sice jsme to s atlety lehce bojkotovali závody a soustředěními (kam jsem kvůli maturitě z matematiky nebyl puštěn 🙁 neb někteří vyučující byli neoblomní), poslední dva měsíce však již byly ve znamení opakování a drilování maturitních témat.

Angličtinu jsem si nechal uznat (FCE) a rozhodl se pro maturitu ze Matematiky, Čj a Španělštiny. Podle hesla, kdo je připraven není překvapen, jsem se naučil úplně všechno a čekal, jestli mě komise na něčem nenachytá. Nenachytala 🙂 Studium na SG jsem tedy zakončil s celkovým průměrem 1.0, takže si zaslouženě nesu titul šprta poslední osmiletky.

Slavnostní vyloučení absolventů bylo už jen třešničkou na dortu a akcí pro rodiče.

Po loňské absenci jsme letos potřebovali doplnit zásoby dřeva u babiček. Ve dvou vlnách jsme zpracovali skoro 20 kubíků dřeva (něco jsme pořezali a dovezli rovnou z lesa, asi 2/3 pak dovezl harvestor až na zahradu). Měli jsme i externí pomocníky – na štípání a uklízení přijela Anička a Kuba. Mákli jsme si parádně, ale na 1–2 zimní sezóny je nachystáno.

Více fotografií: Dřevo 2024

Taťka si odmítá přiznat věk a pořád si myslí, že ten maraton pod 4 hodiny zaběhne. Aby to nebylo trapné, pokud by to nevyšlo, rozhodl se běžet až v Lodži, kam statistiky českých senior běžců nedosáhnou 🙂 Sice si udělal osobáček, ale pod 4 hodiny ještě pár minut zbývá – 4:12:04.

Závod byl krásný, běželo se rozsáhlými městskými parky i historickým centrem města a úplně famózní byl doběh do Atlas Arény.

Už mě to běhání o samotě se sluchátky nebaví. Tak jsem si pořídil sparing parťáky.

Nezdá se to, ale na téhle fotce jsme všichni 4 🙂