Honzíkův web

Jarní příprava letos probíhala v zahraničí. Do italského Melaga jsme vyrazili s celou škodovácko/stříbrskou skupinou (a hrošicí) a 10 dní si užívali vyšší nadmořskou výšku, sníh a běhání v drsných podmínkách.

Více fotografií: Melago

Veřejné vystoupení taneční skupiny Paprsek – tentokráte v Moving Station v Plzni.

Více fotografií: Moving Station 2023

Vrchol letošní halové sezóny mě zastihl značně nepřipraveného. Od září jsem se potýkal s bolestí kolene, odpočinek ani RHC moc nezabírala. Teprve když jsem dostal termín na operaci menisku, koleno se leklo a připustilo, že by se do mě nějaký malý trénink vešel. Po domluvě s trenérem jsme se rozhodli, že nebudeme házet flintu do žita a na zimní soustředění do Jablonce jsem s týmem odjel. První dva tréninky jsem zvládl a tak jsem si troufnul nastoupit na kvalifikační závod na 3000m, kde jsem s jazykem na vestě zaběhnul kvalifikační limit. Protože koleno i nadále neprotestovalo, rozhodl jsem se v následujících 14 dnech trochu něco naběhat, aby to v Ostravě na gigantu nebyla taková ostuda.

Nakonec jsme běžel jeden z nejhezčích závodů své kariéry. Neuvěřitelně vyrovnaný souboj, kde se na prvních místech vystřídalo snad 6 běžců, mě neskutečně bavil. Opravdu se závodilo, počáteční lehké tempo se na posledních 600m zvrhlo takřka ve sprint a ve finiši jsem mohl prodat veškeré své taktické znalosti.
I když mě nakonec v cílové rovince Dan Marák vyškolil z pravidla „buď vzadu neviditelnej, na cílovce to narvi a než zareagují, jsi vítěz“, jsem ze stříbrné madaile a nového osobáku šťastný jako blecha. Potvrdil jsem si, že nejsem úplná lama a že i když jsem za poslední čtvrtrok víc kilometrů naplaval než naběhal, v bazénu a posilce se dá nějaká výkonnost udržet. A znovu mám radost ze závodění a těším se na krosovou a dráhovou sezónu.

Video ze závodu:

Více fotografií: HMČR Ostrava 2023

Brácha melmení, taťka je za zenitem a tak musím atletickou čest rodiny zachraňovat já. V hale Otakara Jandery v Praze se tuto neděli konaly krajské závody, takže jsem měla možnost si zazávodit i s Aničkou Cvrčků, která reprezentovala Stříbro.
S výsledky jsem nadmíru spokojená. Na 60m překážek jsem doběhla druhá v rozběhu ve svém osobáku – 11.98 sec. (12. místo z 28 závodnic). Ve skoku vysokém rovněž osobáček – 130 cm (8. místo z 16 závodnic). Ve štafetě 4×200m jsme pak s holkama vybojovaly 6. místo (12 štafet).

Rodinka mě podržela a všichni přijeli fandit.

Více fotografií: Krajské halové mistrovství žactva

Zima sice není moc přesvědčivá, v nížinách je spíše bláto, ale na horách se nějaký sníh nachází, a tak každý volný víkend vyrážíme do bílé stopy. S Cvrčky do Perninku, s taťkou pak na Šumavu a dokonce jsme jednou vytáhli i ségru lenošku, která místo běžek raději sjezduje.

Více fotografií: Zima 2023

To jak čas letí, se nepozná jen na odlesku taťkovy pleše či šedivosti jeho vousů, ale rodiče mi to připomínají i svíčkami na narozeninovém dortu. Je to tak – 17 let a za rok už to bude „řidičáková“ oslava.
Oslavovali jsme tradičně v KL, dort mi upekla babička a jako dárek jsem dostal své první vysněné Fénixy (Gamin Fenix 7X)

Více fotografií: Jenda 17

Každoroční zhodnocení úspěchů a vyhlášení nejlepších atletů z Plzeňského kraje se uskutečnilo v sále SPŠE, tedy v sousedství SG Plzeň a mého domovského stadionu AK Škoda Plzeň.
Přestože už jsem třetí měsíc pouze „Johny Walker“, Krajský atletický svaz vyhodnotil moji uplynulou sezónu za povedenou a po loňském vítězství v kategorii žáků jsem „první místo“ obhájil i v kategorii dorostenců.

Více fotografií: Atlet roku 2022

Letos odcestovala babička na svátky do Ostravy, měli jsme proto vánoce opět ve čtyřech. Teda vlastně v pěti – nesmíme zapomenout na Edmunda. Po dopolední procházce „za světýlkem a pár pivy u Salzmanů“ jsme odpoledne odpočívali :-), abychom byli na večer řádně připravení. Taťkův salát už odpočíval na balkoně a mamka udělala lososa a pro ségru řízky.
Po skvělé véče nastalo těšení na stromeček. Trochu jsme se ségrou zavzpomínali, jaké to bylo, když si rodiče složitě vymýšleli cinkání sobů a náhodnou návštěvu nějakého pána, co mu pod náš stromek odpadlo desítky dárků. Tak jsme to starochům letos oplatili a nadílku zajistili my.
A Ježíšek nás s dárky opět nešetřil – pod stromkem bylo spoustu věcí na běhání, běžky pro mamku a oblečky a kosmetika pro ségru. A došlo i na Edmunda, který dostal krásnou novou dekoraci, na kterou si hned po instalaci sednul a tvářil se hladově, jak to umí jen on.

Více fotografií: Vánoce 2022

Holky odjely péct cukroví k babičce a tak jsme se s taťkou vydali podpořit dobrou věc – charitativní běh pro spolek Exodus pořádaný firmou SPOKE. Koleno je pořád špatné, ale před týdnem už jsem začal pomalu rozklusávat a bolest se dá vydržet, tak jsem si chtěl vyzkoušet, jestli s tím půjde i trochu závodit. Taťka si jel jako obvykle pro pivo a párek v cíli.
Trať byla úžasná – cross s kopečky, zatáčkami a ve finále schody na stadion. K tomu všudepřítomné bahno. Místní hoši mě pěkně prohnali a tak jsem si vítězství musel vybojovat až v samotném závěru na stadionu.