Honzíkův web

Ségra a taťka slaví narozeniny vždy společně (od jejího narození má taťka k oslavě vždycky dort – holt plánované rodičovství). Letos to byl speciální K pop dort, když má ségra ty půlkulatiny 🙂 Holt už je to velká slečna !!!

Sešla se celá rodina a kromě narozenin jsme udělali i malou kolaudaci nového obýváku.

Až do moravského Holešova jsme museli jet na letošní MČR v krosu. Kategorie juniorů byla na pořadu až jako poslední závod. Vzhledem k počasí (3°C a občasný déšť) šlo spíše o běh bahnem.

Sedmé místo v čase 18:08 nakonec považuji za úspěch.

Akademické mistrovství republiky v běhu mimo dráhu se tradičně koná v rámci oslav dne studenstva 17. listopadu v pražské Oboře Hvězda. Do veřejného závodu se může přihlásit kdokoliv, vzal jsem tedy s sebou oba seniory a dokonce i Aničku.

Nestačil jsem jen na výborného běžce do vrchu Marka Chrascinu a odvážím si tak stříbro a titul akademického vícemistra. Anička zabojovala a předběhla mamku (21:07), která však také parádně zaběhla (4400m; 22:15) a skončila 6. v kategorii. Taťka na trati 6km skončil 16tý s časem 25:42 (o pár sekund lepší než vloni).

Mistrovství Plzeňského kraje v přespolním běhu se tradičně koná na podzim v Bělé nad Radbůzou. Počasí nám letos vyšlo, žádný déšť, takže pěkný podzimní výběh bez obligátního močálu a bláta.

Při absenci největších favoritů jsem si doběhl pro titul mistra Plzeňského kraje v přespolním běhu a domů si na výstavku beru i putovní pohár.

Můj oblíbený podzimní závod. Kopečky v Borském parku mnozí nemilují, mě to ale přijde jako zajímavá výzva. Oplatil jsem Jirkovi pořážku z Babylonu a doběhl si pro zlato.

Když trenér organizuje závod, nemůžu chybět. Výsledný čas 19:51, druhé místo za Jirkou.

Dynamic New Athletics – moderní forma pojetí atletiky juniorů měla letos vyvrcholení v portugalské Leiře. Akce se zúčastnilo 12 nejlepších juniorských týmů z celé Evropy. Na dvoudenní akci, kdy v sobotu je semifinále a v neděli finále jsem nastoupil na sobotní „final hunt“ v posledním úseku na 800 m. Kamarádi z technických disciplín udělali pěkný náskok do začátku štafet, který jsme pak ještě v běhu navýšili, takže jsem štafetový kolík donesl do cíle jako první a v semifinálové části AK Škoda Plzeň s přehledem vyhrála. V nedělním finále jsme pak nestačili jen na italský tým z Rieti a domů si tedy vezeme fantastické klubové stříbro.

Letos jsme se rozhodly udělat na ŠKODA FIT půlmaratonu holčičí štafetu. Anička nakonec musela na MČR dorostenců, nicméně Kája se rozvzpomněla na své atletické kořeny, štafetový kolík hrdě převzala a důstojně reprezentovala Cvrndo tým . Taťka to celé jistil ze zálohy a část závodu s náma běžel jako doprovod.

Pořadí předávek: Markéta → Barča → Věrka → Kája
Výsledky nejsou nikde k nalezení, ale poslední jsme určitě nebyly a malým vítězstvím může být i to, že nás v tom hrozném vedru nemuseli domů odvážet sanitkou.

Závody „pivo a párek“ – to má taťka rád. A mě už skončila sezóna na dráze, tak si s radostí zaběhnu nějaký ten přespoláček. No a maminka se konečně přidala do závodní rodiny, takže na startu chyběla jen Kájuša, která někde tančila a nechala nás bránit čest rodiny.

Neskromně je třeba říci, že jsme byli nejúspěšnější rodinka letošního ročníku 🙂

Jan Škarban, trať 5,5 km, 1. místo, 19:01,3

Věra Škarbanová, trať 3,5 km, kategorie veteránky mladší, 1. místo, 18:43,4

Pavel Škarban, trať 3,5 km, kategorie veteráni, 3. místo, 18:43,4

Já, Anička, alpaka, peugeot a 4 dny v italských Dolomitech a rakouských alpách. Dvě noci přespávačka na kopci, jednou kempování na drsňáka v autě a na cestě zpátky penzion. Déšť ani mlhy nám to nezkazily.