Moje první atletická republika na dráze. A zrovna takhle daleko. Na cestu jsme vyráželi už v pátek ráno. Bydleli jsme v Žermanicích, což je taková malá řiť u vody mezi Ostravou a Třincem, takže na trénink a závody nás musel vozit bus. Ale postaráno o nás bylo od klubu luxusně a konečně jsem se cítil jako opravdový reprezentant.
Mé ambice nebyly vysoké, přece jen jsme se z ročníku 2006 nominovali jen dva, ostatní kluci byli o rok zkušenější. Naštěstí jsme byli s Michalem a Jirkou tři parťáci z Plzeňského kraje, takže už jsme od pátku spřádali strategii. Nakonec to dopadlo obligátně – od začátku to napálit a když už nemůžeš tak přidej – kde jinde vypustit duši než na MČR.
K samotnému závodu toho nemám co napsat. Tempo od začátku přísné, ale stíhal jsem. Držel jsem se zhruba v půlce pole (říká taťka). Já nevnímal ani strategické pokyny od trenérek, jen čučel na Jirku, co byl přede mnou a držel se ho zuby nehty. Na 100kové překážce ve třetím kole jsem dal gymnastický prvek (zapomenutá přetahovka = kotoul přes rameno a kyčel), ale kupodivu z toho držkopádu vylítnul na Jirkovo úrovni. Na hranici 200 metrů jsem mu začal nastupovat, ale ten pardál má neskutečnou sílu a morálku. Do cíle jsem se dohnal těsně za ním na 9. místě v čase 4:44.67.
Více fotografií: MČR Třinec