Zatímco se brácha soustředil na Šumavě, já jsem se rozhodla přidat svému běhu nový motor. Konkrétně čtyřnohý, vodou chlazený, granulema šťouchaný 🙂
V sobotu se na Valše běžel tradiční canicrossový závod s vypsanou tratí 2 km+ pro úplné začátečníky. Teta Katka běžela se svým Endíkem a do kufru se jí vešel i můj oblíbenec Jiřík. Vybavení jsme různě napůjčovali, ve čtvrtek jsem lehce potrénovala s taťkou a tak nic nestálo v cestě tomu, abych se poprvé zúčastnila canicrossového závodu. Intervalové starty, kdy se na startovní lajně hromadí desítky natěšených psů, jsou opravdu adrenalinové. Ale na trati už se vše srovnalo a pro mě zkušenou přespolačku nebyl běh lesem vůbec problém. Jiřík se ukázal jako rozený tahoun. Zatímco jsme potkávali některé očuchávače stromů a rezignované hafany nesené paničkami, Jirka táhnul jako blázen. Možná také proto, že před námi běžel taťka a nenechal nás ani jednoho vydechnout.
Výsledek byl perfektní: čas 15:58,7 a 8. místo celkem (ze 17ti běžců). V kategorii žen pak umístění ještě o příčku lepší.