Vždycky jsem si chtěl vyzkoušet, jaké je to běhat v tandemu s někým,
kdo mě stačí (taťka už dávno spadnul z lopatky) a taky co vlastně
obnáší to canicrossení. Teta Kačka byla tak hodná a přivezla k nám do
KL border koliáka Endyho. Endík trénuje na jarní závody, tak jsme na tom
stejně 🙂
Protože nás oba zapřáhli k sobě až po tréninku (já kopečky, Endík 8km
výklus), dali jsme si kiláček jen za 3:06. Ale určitě máme na víc.
A v cíli jsme se ani nerafli, ani nepoštěkali 🙂
